Když Václava Macha v roce 1954 komunistická justice poslala do vězení, bylo mu jen málo přes 18 let. O devětapadesát let později se dočkal satisfakce a stal se z něj příslušník třetího odboje a válečný veterán. Odsouzen byl za velezradu a do vězení tehdy putovali také oba jeho rodiče, v té době žijící v krkonošských Albeřicích. O rok dříve totiž všichni tři uvěřili špatnému člověku a ani v době svého odsouzení netušili, že jejich protikomunistickou odbojovou skupinu od počátku kontrolovala vojenská kontrarozvědka.

"Táta byl živnostník, měl fůru známých, taky živnostníků a všechny ty lidi oni potřebovali dotáhnout tam, kam chtěli. Tak je tam dostali," vzpomínal dnes na ministerstvu obrany nyní sedmasedmdesátiletý Mach. Z rukou premiéra Petra Nečase (ODS), který teď ministerstvo vede, převzal spolu s dalšími lidmi osvědčení o příslušnosti ke třetímu odboji. Nečas mu rukou potřásl hned třikrát, stejného ocenění jako jemu se dnes posmrtně dostalo také oběma Machovým rodičům.

Když pan Mach, který nyní žije v Nové Pace, pro ČTK vzpomínal na léta která mu nezvratně změnila život, vrátil se nejprve až do roku 1948. Jeho otec, také Václav, byl v té době obchodníkem se smíšeným zbožím a barvami v podkrkonošské Rtyni. Aby předešel znárodnění, sám vstoupil do Podkrkonošského konzumu Trutnov. Když pak přijeli místní komunisté znárodňovat, ukázal jim dokument, že není soukromník, ale člen spotřebního družstva.

"Oni to nedokázali vydejchat a v 53 roce využili toho momentu, kdy otec byl po mozkové mrtvici. Rozhodli, že nás vystěhují," pokračoval Mach. Otec se zotavoval u příbuzných a tak se stěhovala matka Věnceslava, on sám a desetiletý bratr. Právě dítě prý velmi těžce neslo, že šéf komunistické strany ve Rtyni a truntovský prokurátor osobně kontrolovali, co si rodina nakládá na náklaďák a zakazovali například dětské knihy.

Vezli je do Krkonoš, do neobyvatelného domu, zřejmě po odsunutých Němcích, v Dolních Albeřicích. Strýc z Trutnova, když stavbu viděl, sehnal okresního hygienika. Ten nejprve nařídil provizorní přesun rodiny do albeřické celnice. Pak ale podlehl nátlaku trutnovského prokurátora Jana Líbezného, který i jemu pohrozil vysídlením a prohlásil, že s novým bydlením je vše v pořádku.

Protirežimní nálady takto postižené rodiny, která našla práci na státním statku, pak využila komunistická kontrarozvědka a zapojila je do práce údajné protistátní skupiny. "Já jsem jezdil jako spojka mezi nimi," vysvětlil Mach, který v té době končil střední školu. "Trvalo to rok a zavřeli nás za protistátní činnost. Byly tam letáky, prý zbraně, všechno možný. Já dělal jen tu spojku," podotkl. Za to dostal šest let. Až v roce 1968 se dozvěděl, jak to s celým "odbojem" vlastně bylo.

Jeho otec se z vězení, kam jej odsoudili na doživotí, skutečně nevrátil. V roce 1960, po amnestii vyhlášené prezidentem Antonínem Novotným, čekal propuštění. Po informaci, že "bude sedět až zčerná" jej přímo v leopoldovské věznici potřetí a naposledy ranila mrtvice. Skoro deset let z pětadvaceti, na které byla odsouzená, v pardubickém vězení strávila také Věnceslava Machová. Domů se vrátila na Vánoce roku 1963.

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy