Muzeum železné opony a Stezka svobody – článek ke slavnostnímu otevření v Mikulově od Petera Žaloudka, Vídeň (novinový článek).
Téměř 70 policistů a členů Mezinárodní policejní asociace IPA, převážně z Česka a Německa, projíždělo v týdnu od 22.8. do 26.8. 2011 v rámci charitativní akce Jižní Moravou na kole proti dětské rakovině po silnicích a cyklostezkách v okolí jihomoravské Lednice. Hlavím organizátorem této akce byla Územní skupina IPA Domažlice. Na svém putování účastníci akce zavítali i na území sousedního Rakouska a Slovenska a v letních vedrech ujeli téměř 400 kilometrů.
Z výtěžku akce se 12-15 českých dětí i se zdravotním doprovodem zúčastní Tábora lesních pirátů, který pořádá pro stejně postižené děti Nadace Isabelle Zachertové v Německu.
Cyklistické putování mělo i symbolický vzpomínkový podtext, neboť díky ochotě a spolupráci s Občanským sdružením Paměť a hlavně jejímu předsedovi, panu Miroslavu Kasáčkovi, měli účastníci akce možnost seznámit se prostřednictvím Stezky svobody s několika případy pokusů o ilegální opuštění Československa po vybudování tzv. Železné opony. O kvalitě nově zbudované Stezky svobody svědčí i to, že celou cyklistickou trasu projeli účastníci této akce celkem třikrát.
Za organizátory akce
mjr. Mgr. Miroslav Krůta
IPA Domažlice
Vídeňské SVOBODNÉ LISTY menšinové rady české a slovenské větve v Rakousku zveřejnily v březnovém čísle článek o mezinárodní konferenci v Raabs an der Thaya, na které byl mimo jiné promítán film dle námětu Luďka Navary a Miroslava Kasáčka.
František Maxera - pocházející z rodu Melkusů, žijící v Rakousku (vyhoštěn z Československa v době komunistického totalitního režimu) předává knihu Mlynáři od Babic, autorů Luďka Navary a Miroslava Kasáčka, Dolnorakouskému hejtmanovi Dr. Erwinu Pröllovi. Společně s touto knihou předal hejtmanovi také katalog výstavy Krajina železné opony, podepsaný všemi studenty a profesory, kteří se na této výstavě podíleli.
Přiložená fotografie je vlastnoručně podepsaná Dolnorakouským hejtmanem Dr. Erwinem Pröllem.
Denník MF Dnes, 5. února 2013
Komunistům v čele Karlovarského kraje to může znít jako provokace. Občanské sdružení Paměť dopisem žádá, aby smělo ve vestibulu krajského úřadu rozložit výstavu Překonej stěnu smrti. Vypráví příběhy lidí, kteří za totality utíkali přes hranice za svobodou.
Sdružení zároveň vyzve hejtmana, radní a také zastupitele, aby převzali nad expozicí záštitu.
Zakladatel sdružení Miroslav Kasáček připustil, že snaha umístit výstavu do foyer hejtmanství je reakcí na některé kontroverzní výroky Václava Sloupa, náměstka hejtmana pro školství z KSČM a bývalého politruka u Pohraniční stráže. Ten svou roli u pohraničníků zlehčuje a prohlásil třeba, že by Němci uvítali, kdyby se hranice střežila jako před rokem 1989.
Vážení pánové spisovatelé,
Luďku Navaro a Miroslave Kasáčku,
vlastním pouze dvě knihy, které jste společně napsali, Mlynáři od Babic a Volavčí sítě. Jejich prostudování mě, pamětníku a rodáku z Vysočiny připomělo tu zlou dobu, kdy člověk byl člověku vlkem, kdy vraždy byly jedním z prostředků k vyvolání strachu, aby upevnily diktátorskému režimu nezákonnou moc jediné strany, která se svoji hrůzovládou, stala stranou zločineckou.
Nové slovácko, 26.února 2013
Brusel, Ratíškovice, Ostrava a pak Amerika. To jsou štace dvou zajímavých výstav Překonej stěnu smrti a Setkání v pekle. Jde o expozice se skutečně krvavým základem.
Celý článek si můžete přečíst zde.
Blog Pro Božice
Dostal jsem zajímavý, moc zajímavý dopis. Dopis z Alberndorfu, poštovní razítko z Retzu v Dolním Rakousku. Vlastně kousek za hranicemi. Odesílatel František Maxera. Jméno znám, osobně jsme se ale asi nikdy nepotkali nebo jsme o sobě nevěděli.
Jak píše: " Na internetu .... jsem objevil kapli mezi stromy, kterou nosím s sebou světem jako fotografii vypálenou na CD mé paměti." Ta kaple stojí u Boskovštejna, v krajině i mého dětství a mládí. Několikrát jsem o ní psal a určitě i na tomto webu. Pan František tam objevil mé jméno a svěřil mi teď hodně zajímavých a důvěrných informací, o nichž leccos vím a jejichž aktéry znám. Sám si užil za minulého režimu své. Patřil do okruhu lidí kolem skupiny Plastic People, Mejly Hlavsy, Dany Němcové a Václava Havla. Podává zajímavé svědectví o páteru B. Kovářovi z Tovaryšstva Ježíšova, faráři v Hostimi, a jeho předčasném úmrtí po "uvyslýchání StB" koncem 70. let. Prostě svědectví, která nesmějí zapadnout.
A pan František mi poslal i dvě básně inspirované krajinou kolem boskovštejnské kaple. Obě napsal v rodném domě v létě 1975 po svém návratu z věznice Plzeň-Bory. Jedna z nich je otištěna ve sborníku Takovej vodnatej papírovej člověk, který je uložen v knihovně Jiřího Gruntoráda Libri prohibiti na Senovážném náměstí v Praze 1. Druhá je zatím pouze v rukopisné sbírce Hrst veselých vzpomínek. Při vědomí toho, co František Maxera zažil a co vrcholilo jeho nedobrovolném vystěhováním do Rakouska koncem 70. let, je to dílo silné osobnosti. Báseň věnoval jiné známé osobnosti Sváťovi Karáskovi (básník, písničkář, bojovník za lidská práva, chvíli též v politice). Přečtěte si úvodní sloku této básně:
.....
Kapli božího zázraku lemují dvě lípy
ta lotr po levici ta lotr po pravici
za kaplí božího zázraku rozprostírá se dálka
s nedozírným bořím na obzoru
Ladislav Nevrkla
Celý článek si můžete přečíst http://probozice.blogspot.co.at.
Strana 3 z 13