26. listopadu 2023, Novinky.cz
Ani téměř čtvrtstoletí po pádu železné opony se společnost odpovídajícím způsobem nevypořádala s oběťmi bývalého režimu. Smrt lidí, kteří zemřeli při cestě za svobodou, zůstala nepotrestána.
Připomenout osud lidí, jejichž životy vyhasly při cestě z vězení zvaného východní blok, mělo setkání u pomníku pár kroků od česko-rakouské hranice nedaleko Mikulova na Břeclavsku. Uskutečnilo se v pátek dopoledne.
„Nikdo z těch, kteří nesou odpovědnost za oběti cesty za svobodou, nebyl potrestán. Buď zemřeli, nebo pro svůj zdravotní stav nestanuli před soudem, napsal do poselství setkání zakladatel občanského sdružení PAMĚT Miroslav Kasáček, kterému nemoc zabránila v osobní účasti na již tradiční akci.
Monument v podobě třiapadesáti ocelových profilů tyčících se k obloze připomíná oběti cesty přes železnou oponu. Počet stél má své opodstatnění, shoduje se s počtem lidí, kteří zahynuli na hranicích Jihomoravského kraje a Dolního Rakouska při překonávání státní hranice. V každém kusu železa je jméno mrtvého. A nejsou to jen lidé z tehdejšího Československa, na zadrátované hranici vyhasly životy lidí z východního Německa, Polska i Rakouska.
Podle Kasáčka nemáme dluh jen v otázce spravedlivého vypořádání s původci smrti na hranici – tedy představiteli tehdejšího režimu –, ale dluh má celá společnost, včetně představitelů země, kteří by měli udělat kroky k vyrovnání se s minulostí. Rakouský honorární konzul Georg Stöger připomněl, že už téměř čtvrtstoletí máme volný pohyb přes hranici, připomněl ale také, že současná situace ve světě není jednoduchá a je třeba nedopustit růst napětí.
Na hranici nezemřeli jen lidé prchající na Západ. Historici zdokumentovali i případ zastřelení dvou rakouských rybářů, které v létě roku 1956 zastřelila hlídka Pohraniční stráže při rybaření. Po letech se ukázalo, že jeden z nich paradoxně pomáhal Státní bezpečnosti odhalovat převaděče. Naopak některým se cesta podařila, třeba z Úval u Valtic se v roce 1985 čtyři mladíci podhrabali pod hranici. Břeclavan Libor Veselský proplul do Rakouska po Dyji, maskovaný kmenem stromu. V jeho dutině mohl mít hlavu nad hladinou.
Zdroj: www.novinky.cz
6. srpna 2022, ČT24
Historici pátrají po hrobu Petra Křivky. To byl voják, který se stal obětí justiční vraždy za účast ve třetím odboji v roce 1951. Jeho hrob v sedmdesátých letech zmizel a historici, včetně vnuka Petra Křivky, by ho teď chtěli najít a obnovit.
Petr Křivka se aktivně účastnil první světové války i té druhé. Přežil obě. „Byl pravděpodobně jediným, komu se za války podařilo utéct z Kounicových kolejí, které byly vězením gestapa,“ uvedl spisovatel a publicista Luděk Navara.
Osudný mu byl až ten třetí odboj. Křivku zabili v červenci 1951 v brněnské věznici na Cejlu. Jeho poslední přání, aby byl zastřelen jako hrdý voják, ale nevyslyšeli. Zemřel tak oběšením. „Urna s popelem Petra Křivky byla poté uložena tajně do společného hrobu na ústředním hřbitově,“ popsal Navara.
Až o sedmnáct let později, po mnoha urgencích rodiny a po částečném uvolnění poměrů, se podařilo urnu získat a pohřbít Petra Křivku se všemi poctami. „Máme potvrzení, kde už se píše, že bude uložen na čestném místě, sektor 56,“ přiblížil spisovatel Miroslav Kasáček.
Náhrobek byl ale na místě jen pár let. „Po roce 1970, tedy po dvou třech letech, tady ten hrob prostě nebyl,“ popsal vnuk Petra Křivky Milan Jedlička. „Neřekli nám (k tomu) vůbec nic,“ dodal.
Hrob se možná nikam nepřesunul
Podle historiků by ale urna mohla být stále na stejném místě. V pátrání jim pomáhají i dobové fotografie. „Pokud se stoprocentně shodneme, že je to toto místo, tak bychom to odkryli a udělali panu Křivkovi řádný pohřeb,“ řekl Kasáček.
Je tak možné, že v příštích letech na výročí úmrtí Petra Křivky už bude jeho vnuk zapalovat svíčky na skutečném hrobě. Doteď má rodina jen jakýsi symbolický, ve kterém je urna s jeho čepicí, vlajkou a fotografií.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz
1. dubna 2023, ČT24
V brněnské věznici na Cejlu bylo po únorovém převratu popraveno deset odbojářů, kteří chtěli žít ve svobodném světě a postavili se totalitnímu režimu. Jejich příběhy mapuje nová kniha Luďka Navary a Miroslava Kasáčka: Gottwaldovy oprátky – Poslední adresa Cejl.
Bratři Daňkovi, Dvořák, Vrba, Pohl, Křižan, Boháč, Křivka, Sixta, Doležal – deset jmen, deset odbojářů, deset lidských životů, které skončily popravou. Všechny se konaly v brněnské věznici na Cejlu v letech 1950 až 1952.
Jedním z bojovníků proti totalitě byl také Leopold Doležal, příslušník Veřejné bezpečnosti a člen komunistické strany. „Postavil se ale režimu na odpor a režim to vyhodnotil jako dvojnásobnou nebo dokonce několikanásobnou zradu,“ poznamenal spisovatel a spoluautor knihy Luděk Navara.
„… ještě jednou se s vámi loučím, líbám a do posledního okamžiku na vás, drahá Liduško a maminko, vzpomínám…“ citovala poslední slova ze čtyřstránkového dopisu na rozloučenou neteř Leopolda Doležala Miroslava Ullmannová.
„To už věděl, že ráno v šest půjde na popravu. Třicet devět roků měl, když zemřel, když ho pověsili, ale to jsme nikdo nevěděli. Jeho matka věřila do smrti, že žije,“ dodala Ullmannová.
V této naději ji udržoval i fakt, že dopis si matka nikdy nepřečetla. Rodina ho dostala až po pětačtyřiceti letech.
Pamětníků a příbuzných už žije málo
Pamětníků a rodinných příslušníků deseti popravených žije po více než sedmdesáti letech už jen velmi málo. „Nejdřív jsme pátrali v archivu bezpečnostních složek, to je takové naše domácí středisko, pak v archivu městském, pak jsme hledali, kde jsou ti lidé pochovaní,“ popsala spisovatel a spoluautor knihy Miroslav Kasáček.
„Velmi zajímavé a zároveň velmi smutné jsou dopisy a zprávy, které byly získány z prezidentské kanceláře a žádaly prezidenta nebo jeho manželku o milost. Samozřejmě marně a zbytečně,“ řekl Navara.
Kniha Gottwaldovy oprátky vznikla podle autorů především proto, aby čtenáři poznali oběti totality, pochopili a lépe se tak s totalitní minulostí vyrovnali. I proto usilují spisovatelé o pamětní desku, kde by těchto deset jmen bylo navždy vyryto.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz
Balon, který měl pomoci emigrovat, bude součástí výstavy Překonej stěnu smrti |
Putovní výstava Překonej stěnu smrti bude k vidění v Rakousku |
Podomácku sestrojený horkovzdušný balon Jiřího Runkase z Moravských Budějovic, kterým chtěl na konci 80. let minulého století emigrovat za hranice komunistického Československa, bude k vidění v Rakousku v rámci putovní výstavy Překonej stěnu smrti.
Výstava se ještě letos na podzim postupně představí v příhraničních obcích Poysdorf, Laa an der Thaya, Raabs an der Thaya, Weitra a Freistadt a na deseti panelech seznámí rakouské sousedy s útrapami Čechů žijících v totalitním režimu od roku 1948 až do roku 1989.
„Balon Jiřího Runkase, který je součástí sbírek Muzea Vysočiny Třebíč, je jedním z mnoha připomínek toho, co všechno byli lidé ochotni vyzkoušet nebo sestrojit, aby se dostali do svobodného světa. A takových příběhů bude na výstavě k vidění mnohem víc,“ zve širokou veřejnost k návštěvě náměstkyně hejtmana Jana Fischerová.
Výstava Překonej stěnu smrti putuje rakouským pohraničím od 10. září a v nejbližších dnech by ji měl doplnit právě exponát balonu Jiřího Runkase. Ten ho dokončil na počátku roku 1987 a stihl odzkoušet v opuštěném údolí Želetavky. Další šanci už však nedostal, protože byl prozrazen a zatčen tajnou policií.
Dodnes vlastně neví, kdo jej tenkrát udal. Vracel se zrovna z Polska ze soutěže leteckých modelářů, tajní si na něj počkali přímo na polských hranicích a odvezli ho do Brna. „Mé ženě řekli, že nás všechny zavřou a děti dají do děcáku. To bylo to nejhorší,“ popisuje Runkas.
Nakonec měl přece jen štěstí. Po dvou měsících ve vazbě ho pustili a vyvázl s podmínkou. Balon mu tajní policisté zabavili, po pádu režimu mu balon ovšem vrátili.
Dnes Jiří Runkas žije v Moravských Budějovicích, živí se výrobou a opravami akustických kytar.
Zdroj: trebicsky.denik.cz.
Noviny Bystřicko, červenec 2019 | |
PAMÁTNÍK NA TŘECH SEKERÁCH |
červencové vydání novin Bystřicko, strana 11
Památník připomíná akci Kámen. Luděk Navara a Miroslav Kasáček psali o osudu odbojářů Vincence Koutníka a Rudolfa Hájka v knize Volavčí sítě. Je dobře, že se nezapomíná (noviny Bystřicko). Oba odbojáři pocházeli z Českomoravské vrchoviny.
Zdroj: www.bystricenp.cz.
Konference o věznici Cejlu se vydařila. V Brně ji minulý týden pořádalo naše sdružení Paměť.
Konference se mimo jiné zúčastnil primátor města Brna, či náměstkyně ministra kultury. A také hosté z Německa, z Drážďan, kde se (podobná) bývalá věznice STASI již proměnila na památník a muzeum. A z části proměnila na byty. Nabídli pozoruhodný model, který by byl využitelný i pro Brno. Takovou cestou by se Brno mohlo a mělo vydat.
- 16.3.2009 – novinový článek, regionální tisk
- 16.4.2009 – novinové články o dokumentu Mlynáři od Babic
- 10.9.2009 – ČT24, Dokument Mlynáři od Babic
- 29.11.2009 – novinový článek, regionální tisk
- 9.5.2011 – ČT24, Výstava Mlynáři od Babic ve Žďáře
- 28.5.2011 – MF Dnes, novinové články
- 19.5.2011 – dopis od starostky z Poysdorfu
- 27.5.2011 – ČT24, regionální vysílání Brno
- 27.11.2009 – ČT24, regionální vysílání Brno
- 5.4.2009 – vzkaz od paní Vladimíry Valové