Stezka připomíná útěky lidí za svobodou
Žít v socialistickém Československu, zvaném též největší koncentrační tábor, nebo se vydat napříč zátarasy s vysokým napětí a ozbrojenou stráží?
Těm, kteří zvolili druhou možnost, je věnována Stezka svobody. V pátek ji otevřeli v Mikulově na Břeclavsku. „Připomínáme příběhy lidí, kteří se různými způsoby vydali na cestu za svobodou,“ uvedl Miroslav Kasáček ze sdružení Paměť.
Po roce 1989 začal společně s Luďkem Navarou pátrat v archivech a odkrývají příběhy lidí, kteří se vydali na cestu železnou oponou. „Nejsou to vždy jen šťastné příběhy těch lidí, kteří uspěli a dostali se na Západ, ale i tragédie lidí, kteří na hranici zemřeli,“ zdůraznil Kasáček.
Zvláštní kapitola patří dvojici rakouských rybářů, které při rybolovu v hraničním úseku řeky Dyje mezi Lanžhotem na Břeclavsku a dolnorakouským Rabensburgem zastřelili čeští pohraničníci. Stalo se tak 3. srpna 1956 a československé úřady věc tajily. Rodina našla hrob svých příbuzných teprve v roce 2009 na hřbitově v Břeclavi.
Jiným případem je útěk Vladimíra Beneše z Hrušek, který chtěl hranici projet v podomácky vyrobeném tanku. Panel doprovodné výstavy ovšem nesprávně uvádí Hrušov, popisuje ale selhání tanku i následný útěk pěšky přes drátěné zátarasy. Jeho žena se za manželem dostala až po dlouhých sedmi letech.
Přes hranici se dostal i Libor Veselský. V roce 1987 unikl v potápěčském obleku uvnitř vydlabaného kmene poté, co se tři hodiny plavil ve studených vodách Dyje. Také jemu patří jeden z panelů stezky. Veselský byl jedním z emigrantů, kteří se na premiéru stezky přijeli podívat. Žije v Rakousku a s návratem domů nepočítá. „Nevrátím se do země, kde nebyl potrestán jediný komunista za své zločiny. Maďarsko se s nimi dokázalo vypořádat lépe, ale tady si žijí v poklidu a bez trestu,“ řekl.
„Přes hranici nechtěli jen naši lidé. Připomínáme i snahy Poláků a Němců, kteří tudy chtěli překročit hranici do svobodného světa,“ připomněl Kasáček.