Několik stovek lidí se v sobotu 10. září zúčastnilo v Lukově u Moravských Budějovic otevření pamětní síně, která připomíná krátký život zdejšího rodáka, kněze Jana Bulu, popraveného v roce 1952 komunisty v souvislosti s takzvaným babickým případem. Mši svatou za oběti komunistického režimu sloužil generální vikář brněnské diecéze Jiří Mikulášek. Pamětní síň vznikla v opravené budově fary v Lukově.

Jan Bula se narodil 24. června 1920. Zatčen byl v době, kdy byl farářem v Rokytnici nad Rokytnou. Na popravišti v Jihlavě byl oběšen v nedožitých dvaatřiceti letech 20. května 1952.

Mezi popravenými v babické kauze byl rovněž babický farář Václav Drbola. Brněnské biskupství usiluje o blahořečení obou duchovních.

V pamětní síni je nyní instalovaná výstava, věnovaná knězi Bulovi s názvem Věřím, že můj krátký život nebyl nadarmo. Na osmi panelech ji doplňuje expozice Vyhnanci, která je věnovaná sedlákům násilně vystěhovaným v 50. letech minulého století z Lukova a sousedních Vícenic.

Sobotní slavnosti v Lukově se rovněž zúčastnili Luděk Navara a Miroslav Kasáček, autoři knihy A přece budu blízko s podtitulem Život a mučednická smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic. Oba jmenovaní publicisté založili před osmi lety občanské sdružení Paměť. Jsou mj. rovněž autory společně napsané knihy Mlynáři od Babic.

„Po vydání knihy Mlynáři od Babic se téma samo nabízelo. Příběhem procházely osudy popravených. Rozhodli jsme se proto blíže podívat na jejich osudy,“ říká jeden z autorů, Luděk Navara. Zmiňuje přitom také aktivity sdružení Paměť, k nimž patří i občasné besedy na základních a středních školách.

Na dvou fotografiích Jana Buly, které jsou v knize A přece budu blízko, dokumentuje Navara, jakému mučení byl kněz po svém zatčení vystaven. První snímek zachycuje kněze ještě na svobodě, na druhém je již ztrápený vězeň po brutálních výsleších.

Ze svědectví jeho maminky a sestry, které zatčeného směly navštívit brzy po jeho převozu z vazební cely do budovy věznice, vyplývá, v jakém byl Jan stavu. Obě ženy mu dovezly řízky. Bula je poprosil, aby mu řízky nakrájely, protože nemá vepředu jediný zub.

S tragickým případem zavražděného Jana Buly je dobře seznámen dlouholetý lidovecký politik a pozdější diplomat Jiří Karas, který rovněž pochází z Třebíčska. „Jsem velmi šťasten, že jsem se dožil doby, kdy Jan Bula má naději na svatořečení.“

Dodal, že za totality pracoval v Římově, kde popraveného kněze lidé měli rádi, vážili si ho. Starší generace na Třebíčsku o Bulovi podle jeho slov dodnes mluví velmi pozitivně.

Soudruh prezident Gottwald neměl čas

Po vynesení rozsudku smrti požádalo o milost prezidenta republiky Klementa Gottwalda několik osob. Kromě příbuzných duchovního to byla Libuše Jabůrková z Markvartic u Třebíče.

Luděk Navara zdůrazňuje, že jmenovaná pracovala v té době jako dělnice, a jela o milost prosit prvního „dělnického prezidenta“. Jabůrková chtěla týden po vynesení absolutního trestu Gottwaldovi osobně vysvětlit, že Jan Bula je oblíbený právě také mezi dělníky. Je jí rovněž líto Bulovy staré matky, o kterou se kněz staral.

Její cesta do Prahy za soudruhem dělnickým prezidentem byla marná. „Pan prezident republiky vás nemůže osobně přijmout,“ zněla odpověď úředníka prezidentské kanceláře. Soudruh Gottwald neměl přece čas řešit případ kněze nepřátelsky zaměřeného vůči socialismu…

Jan Bula a Babice

Počátkem padesátých let vznikaly odbojové skupiny, které mj. bojovaly proti kolektivizaci zemědělství. Večer 25. února 1951 navštívil Jana Bulu na faře bývalý spolužák z gymnázia Ladislav Malý, který se vydával za agenta západní tajné služby. Knězi vyprávěl smyšlenou historku o únosu pražského arcibiskupa Josefa Berana, kterého měl vysvobodit z internace a převést přes hranice.

Po určitém váhání Jan Bula spolužáka Malého vybídl, aby opustil kraj, a odmítl s ním spolupracovat. StB již delší dobu sledovala Třebíčsko a po jedné z ozbrojených akcí Ladislava Malého zahájila zatýkání. Tak byl 30. dubna 1951 zatčen i Jan Bula a ihned byly zahájeny tvrdé výslechy.

Když 2. července 1951 došlo v nedalekých Babicích k vraždě tří funkcionářů MNV, bylo nutno rychle označit pachatele vraždy a exemplárně potrestat osoby, které jsou režimu nepohodlné.

Politický sekretariát ÚV KSČ pak rozhodl, kdo bude odsouzen k smrti. Proces se „skupinou Bula a spol.“ proběhl ve dnech 13. až 15. listopadu v Třebíči. Jan Bula vypovídal převážně podle naučeného scénáře o své „protistátní činnosti“ a byl odsouzen pro zločin velezrady k trestu smrti.

Podle dobové právní kvalifikace odsouzen pro velezradu, § 78 zákona číslo 86/1950 Sb. (trestní zákon). Podle publicisty Luďka Navary však kněz ve své výpovědi nikoho „neshodil“.

20. května 1952 brzy ráno byl Jan Bula popraven oběšením. Jeho tělo bylo spáleno a urna uložena na neznámém místě. Hlavním provinění mladého kněze spočívalo tedy kromě jeho mimořádné oblíbenosti v tom, že se znal s dobrodruhem a psychopatem Ladislavem Malým. V době vraždy funkcionářů v Babicích byl již Bula dva měsíce ve vazbě.

Zdroj: http://hlidacipes.org