Adresa: Cejl 71, Brno. 4. srpna 1770 padlo rozhodnutí zřídit jednu káznici pro celou Moravu a 20. července 1772 byl položen na Cejlu základní kámen budovy, která byla roku 1776 dokončena a byl v ní umístěn sirotčinec. Od roku 1784 začala stavba sloužit jako vězení. V lidové písni z doby kolem roku 1906 se zpívá: "Na Cejlu, v arestě, tam je blaze, / tam lezou blechy, vši, po podlaze, / já je chytal, jednu, dvě, tři, / házel jsem je do povětří..."
Tyto a další informace o kriminále na Cejlu a o jeho mnohdy velmi zajímavých vězních lze vyčíst z panelů výstavy Tváře Cejlu, která ve středu začala v brněnské pasáži Alfa. Připravilo ji občanské sdružení PAMĚŤ a k vidění bude do 5. prosince.
Výstava představuje osudy lidí nespravedlivě na Cejlu vězněných, kruté podmínky i zacházení. Mezi vězni byla na Cejlu z politických důvodů také řada básníků.
PETR BEZRUČ (1867 - 1958): Byl do věznice na Cejlu převezen z Vídně 29. ledna 1916, propuštěn byl 25. února téhož roku a důvodem věznění bylo mylné podezření, že je autorem dvou básní oslavujících ruského cara. (Rakousko-Uhersko bylo tehdy s Ruskem ve válce.) V Bezručově tvorbě se nepodařilo najít báseň, která by tuto jeho životní zkušenost popisovala, ale o podmínkách na Cejlu básník prohlásil: "Jsem demokrat, cítím s každým chudákem jako s bratrem, ale když moji společníci ani nejsou lidé."
JIŘÍ TAUFER (1911 - 1986): V roce 1933 je na Cejlu vězněn tento komunistický politik, básník a překladatel z ruštiny. Rok před tím se vrátil ze Sovětského svazu. O svém věznění napsal báseň O nehybném pohyblivém, tato báseň není součástí výstavy. (Zdroj: Brno poetické - Taufer, Jiří: Znělec. Cyklus padesáti znělek. Praha: Československý spisovatel 1961)
JAN ZAHRADNÍČEK (1905 - 1960): Zatčen byl 14. června ráno v Brně. Byl odvlečen do sídla Krajského velitelství Státní bezpečnosti na Příční ulici v Brně, kde byl vzat do vyšetřovací vazby a kde probíhaly první výslechy. Z doby jeho věznění na brněnském Cejlu pochází báseň Bratislavská ulice, zařazená později do sbírky veršů z vězení Dům Strach (vyd. 1981).
BOHUMIL ROBEŠ (* 1930): 1. října 1953 jej zatkli. Poté odsouzen na 5 let vězení, později dostával další za mřížemi prožil celkem 13 let a 6 měsíců. Po propuštění na svobodu se už k divadlu vrátit nemohl, ale psal poezii, spolupracoval s novinami a rozhlasem, po roce 1989 se angažoval v Konfederaci politických vězňů. Část jeho básní vznikla ve vězení a to díky pomoci spoluvězňů, kteří mu dodávali papír a básně pak pomohli propašovat ven. (Ukázka z knihy Věčný prolog.)
ZDENĚK ROTREKL (1920 - 2013): V roce 1948 byl vyloučen ze studií, poté zatčen a v roce 1949 odsouzen na doživotí, prokurátor navrhoval trest smrti. Propuštěn byl v roce 1962. V roce 1968, po rehabilitaci, směl dokončit studia.
VÁCLAV RENČ (1911 - 1973): Od 1949 byl z politických nucen živit se pouze příležitostnými pracemi, v květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou v dubnu 1952 odsouzen na 25 let vězení. Z vězení byl propuštěn 1962, rehabilitován v plném rozsahu až 1990. "Táta byl ve věznici na Cejlu asi rok. Mně bylo tehdy tak třináct a šel jsme tam s mámou na návštěvu. A tátu přinesli a nosítkách. Měl problémy se zády, snad ischias. Ze samotného rozhovoru si už na nic nepamatuji, vím jen, že na tu návštěvu nepřišel, ale museli ho přinést," vzpomíná syn Ivan Renč.
Díky sdružení PAMĚŤ a serveru Brno poetické (www.brnopoeticke.cz) přinášíme ukázky několika básní, ve kterých kriminál na adrese Cejl 17 hraje svoji smutnou roli.
Zdroj: http://www.nedelnichvilkapoezie.cz